Zajímáme se o  alternativní možnosti péče o naše zdraví. Tím máme na mysli takové způsoby péče o zdraví, které se liší od dnešních zpusobů, tzv.  “západní neboli vědecké medicíny”, která se sama definuje jako „na vědeckých důkazech založená medicína“.

Toto samotné tvrzení se však při bližším zkoumání jeví chatrně, neboť i v této “vědecké” oblasti je více jak polovina léčebných standardů založena na zvyklostech a nikoli na důkazech.

V Asii, Austrálii, Anglii nebo USA se mnoho metod alternativní medicíny  v dnešní době pomalu začleňuje do hlavního proudu, v neposlední řadě i z důvodů menší finanční náročnosti i menší nebezpečnosti pro pacienta.

Moderní západní medicína využívá vyšetření z krve či moderní zobrazovací metody – RTG, sono, magnetickou rezonanci, CT ap. Výsledky jsou potom velmi přesné. Nezastupitelnými obory jsou například chirurgie či akutní medicína, které zachraňují životy. Nevýhodou moderní medicíny bývá to, že často řeší pouze následek, nikoliv však příčinu a tím pádem se zdravotní problém časem objeví znovu.

Tradiční neboli alternativní medicíny bývají naopak méně invazivní. Při vyšetření se zabývají příznaky, symptomy, které často předcházejí samotnému onemocnění. Dobrý diagnostik může odhalit nebezpečí dříve a problém včas řešit. Velkou výhodou bývá celostní přístup, kdy příčina onemocnění jednoho orgánu může souviset s jiným, z našeho západního pohledu zcela nesmyslně. Tyto metody nepoškozují organismus a také se snaží odstranit příčinu nikoli následek. Často, ale chybí v případech vážných onemocnění čas harmonizovat organismus a odstraňovat příčinu. Ideální je zkombinovat oba přístupy – chirurgicky odstranit následek např. nádor a pacient tak získává čas, kdy pomocí alternativní i západní medicíny harmonizuje organismus.

Teoretická východiska většiny alternativních metod jsou pro současnou moderní medicínu těžko přijatelná jak z důvodu neznalosti tak i filozofického založení. Tyto metody ale pomáhají v situacích, kdy moderní medicina pomoci neumí či onemocnění ještě nerozpozná.

Většina alternativních směrů rozpoznává jako první fázi tzv. nerovnovážný stav. V tomto případě organismus reaguje na vnitřní a vnější podněty, sám je ale schopen se vyladit do rovnovážného stavu.

Další-druhá fáze může být tzv. funkční porucha – ta nastává ve chvíli, kdy energetická nerovnováha trvá delší dobu a organismus si s touto funkční poruchou není schopen sám poradit. V těchto případech západní medicína nemusí objevit žádné onemocnění, ale tradiční medicíny pracují s příznaky typu zimomřivost, únava, strach, úzkost apod. a organismus  se pokouší harmonizovat.

Třetí fázi představují strukturální změny. Jakmile nerovnovážný stav stav trvá dlouho, organismus se mu přizpůsobuje a dochází ke strukturálním změnám – spadají sem například všechny možné poruchy hybnosti.

Poslednim čtvrtým a nejzávažnějším stupněm jsou strukturální změny vedoucí k nevratnému poškození orgánu s trvalými omezeními a změnami v jeho funkci. V těchto případech je nutné přistoupit k metodám moderní medicíny. Zde však alternativní medicína může pomoci eliminovat některé nepříjemné vedlejší účinky západní léčby a pomoci znovu nabývat rovnováhu.